Letos to bylo ze startu bez tatínka, ten si šel opravit rameno, ale zvládli jsme to na výbornou. Neskutečně jsem se těšila na tohle dětské období, kdy se nemusíme plahočit se řvoucími prťaty, kakat a čůrat co sjezd a přemlouvat ke každému sportovnímu výkonu. Ráda pozoruji ostatní rodiče co to mají před sebou a s pokorou děkuji za to co mám.

Julinka chtěla letos vyzkoušet snowboard, obdivovala jsem její neskutečnou snahu, co krok to pád ale nezvdala to a za tři dny sjížděla skoro jako profík, tak se utahala že z toho i teplotu měla.

8

Jarda mě mile překvapil, chtěl jít se mnou na běžky, což jsem skepticky viděla jako zbytečnost, ale budiž šanci jsem mu dala. Dal to víc jak bravurně, sice sjezdy ho díky pádům vůbec nebavily ale rovinky a kopce si užíval nad moje očekávání. Hmm už nebudu dopředu nic zavrhovat, překvapení se vždycky najde 🙂

1

Děkuji paní zimo za tak skvělou horskou dovču, doufám že tě síla neopustí ani v dalších letech, obzvlášt když nás to všechny začalo takhle bavit.

Jak říkala moje mamka, trocha testosteronu a snaha je na světě…vidím to jako dnes,co hory to Jarda teploty a odpor..no  a s nástupem puberty se i snaha dostavila, lyžoval o sto šest, přece se na školních horách neztrapní před spolužačkami:-)

Share This