Nikdy mi pátek třináctého nevadil, nepovažuji ho za nebezpečný den, ale dnes mě trochu zklamal, připravil mě o poslední zbytky sebevědomí.
Ráno se mě Julinka ptala „mami a tys dokončila základní školu celou?“ chápu, že pro dorůstající dceru působím jako nechápající idiotské zjevení, ale až takhle? to mě opravdu vyděsilo. Nicméně rozhovor pokračoval „Juli proč se ptáš?“ No moje kamarádka (nebudu jmenovat:-)) mi říkala, že její mamka vyšla v osmé třídě a tatínek v sedmé“ Uf, jsou na tom rodiče hůř.
Víš Julinko, za nás se chodilo jen osm let, nám to stačilo takže maminka vyšla normálně, já nakonec taky a tatínek kamarádky jen sedm? noo tak třeba byl veelmi nadaný tak mu to taky stačilo (nebudu přece nikoho pitvat, že).
Odpoledne u předávání bytu: „Já: dobrý den Pospíšilová…zájemkyně: ahaa vy jste paní Pospíšilová? noo já si vás představovala jinak. A jak prosím? Noo tak oni vás popisovali jako, že jinak a jak jsme si volali tak jste mi taky taková přišla a ted když vás vidím, tak tak hrozně nevypadáte…co prosím? jak hrozně! Ne já to tak nemyslela“. Myslela, nemyslela mám už dost let na to abych pochopila. Netvrdím, že vypadám vždycky normálně, ale že působím až takhle jsem fakt netušila.
Děkuji věřejnému mínění za zprostředkování dojmu
jdu si nalít panáka a makat, protože na splín je nejlepší lék
práce a víno:-))
Hnětení těsta je obzvláště léčivé
Přeji vám krásný víkend
– Gejša asi nebudu:-)